Chcete něco konkrétnějšího? Já nevím, co. Nic? To je aktuální téma týdne. Ne, nemám v plánu "napsat" osm řádků mezer a dolů tečku, jako někteří, ale něco víc. Něco víc, něco, někde jinde. Zde jsem již skončil. Je to takový propadák mezi propadáky.

Poslední dobou jako by "nebyl čas", nebo možná chuť něco psát, rozebírat, řešit a tak jediné, co jsem dělal byly vždycky jiné věci, než které jsem chtěl. Nebudu tajit že poflakování mezi to patřilo také z nezanedbatelné části. Tak nějak se to všechno propadlo dolů. Ale hodně hluboko. A není lepší vytvořit něco nového, lepšího, originálnějšího nového, než dolovat nevydolovatelné?

Vždycky jsem chtěl být něčím jedinečný. Nebudu nic zastírat, ale i přes to, že bych chtěl jsem naprosto průměrný. Chtěl bych toho mnoho. Mnoho je "na dosah" toho, co můžu udělat. No problém byl vždycky v tom, že udělat "něco", cokoliv, z čeho bych měl lepší pocit, něco, z čeho bych měl ten pocit, že jsem někomu, něco, byť hodně malého přinesl se mi nikdy nepodařilo.

Jestliže ale chci něco takového udělat, budu muset vynaložit víc síly, než jen na napsání tří řádků a přesunutí do rozepsaných na jindy.

Ne, že by nebyly nápady, inspirace, nebo snad dokonce myšlenky. Problém je ten, že je jich tak mnoho, že se to prostě nedá stíhat všechno třídit. Je to jako přetížená třídící linka, která 95% všeho, co ní projde vyhodí do kontejneru pro směsný odpad. Zeměkoli jsem tak nijak nepřispěl, ba naopak (sobě) přitížil.

A takhle odkládám všechno. Myšlenky na efektivní život a práci jsou sice strašně fajn, ale v mém případě, kdy půl roku přesunuji po ploše pět Nových složek sem a tam a nejsem schopen je přesunout do koše mám strach, že to nebude tak úplně jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Nechci si dělat přehnané naděje, nebo snad nesplnitelné představy. Je pravda, že bez těch by se jediný den mého života asi neobešel, ale i tak je to lepší, než sedět a říkat, že to nejde. Také má oblíbená činnost.

Když už nic, chtěl bych se alespoň odlišit od růžových bárbínek kopírujících stovky článků s pixelkama denně.

Láká mě Autorský klub. Opět již několik týdnů odkládám, že si přečtu na Srdci blogu "novinky", co v něm zavedli a pokusím se do něj dostat. Samozřejmě již také s jiným smetištěm.

Tady toto místo již příliš nemá smysl, ale nemá smysl jej ani mazat. To také dělat nebudu. V jednoduchosti je síla.

Tím se také chci řídit v novém smetišti s jehož adresou si nejsem jistý, jestli mám chuť se chlubit. Uvidíme.

To každopádně neznamená, že mám v plánu psát dvouřádkové články. Je pravda, že mnohdy toho řeknou o mnoho víc, než esej na čtyři A4, i tak to ale není můj styl. Možná, jestli tohle někdo čte jste si také mohli všimnout, že myšlenka většiny mých článků mírně přesahuje myšlenky autorek zakusovkovaných blogísků. :DD Nebo snad ne? :D

Doufám, že se dostanu někam výš. Jak vysoko nevím. Asi moc ne. Inspirace mi ale rozhodně nechybí. Spíš něco, co by mě jakoby nakoplo k tomu, začít něco pořádně dělat. Nadchnout se pro něco víc, než jen tak, že si pomyslím, že je to fajn, že to bych možnuá chtěl a odložit to na neurčito. (nikdy)

Tohle mi chybí. Ale myslím, že asi neexistuje žádná příručka, kde bych našel návod, jak to získat. Možná jde jen o to, začít a když uvidím tu práci za mnou, bude mě to motivovat samo.

Ale jak se namotivovat k začátku? Mám obavu, že nad tím budu přemítat celý zbytek svého života...

PS: Kdo by opravdu moc chtěl, adresu na další smeťák, nechť zanechá mi vzkaz.

Co se týče obsahu tohoto smetiště, nikam nezmizel, pouze se skrývá pod výstižným nápisem v horním boxu. Ti technicky zdatnější si vše co potřebují najdou pomocí adresního řádku. ;)

PS: PS: V tom bordelu opravdu moc zajímavých věcí nehledejte :DD Epic fail.